Manětín - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

 

Kostel Sedmibolestné Panny Marie v Rabštejně nad Střelou

 

Oldřich Pluh, majitel hradu Rabšteinského, založil r. 1338 při kapli hradské faru, kterou štědře statky pozemskými nadal. Syn jeho Oldřich roku 1351 kostelu nové důchody přikázal. Roku 1355 připomíná se však kostel v  Rabšteině pouze jako filiálka kostela ve Stvolnech. Synové Oldřichovi, protivivše se císaři Karlu IV., nuceni byli RAbštein mu prodati, i nalézáme pak v letech 1357 - 1367 císaře jakožto patrona kostelů na panství Rabšteinském. Pro roce 1367 užitky panství vykázány byly císařové Elišce, která v letech 1370 - 71 faráře ke zdejšímu kostelu podávala. Pak Rabštein dědictvím po Karlu IV. přešel na syna jeho Václava IV., jenž v letech 1380 - 1419 k farám na panství kněží podával; jen r. 1406 vykonal podací právo Beneš Čert z Hořovic, purkrabí Rabšteinský, jemuž byl král hrad zapsal. Roku 1427 byly patrony Litobor z Hořovic a bratři Bušek a Jan z Kamenné Hory.

Burián z Gottšteina, tehdejší držitel Rabšteina, založil spolu s manželkou Sidonií roz. hraběnkou z Ortenburgu v Rabšteině r. 1483 klášter karmelitánův, při němž vystavěn kostel Zvěstování P. Marie. R. 1532 byl klášter zničen. Roku 1664 spatřovaly se po klášteře tom nepatrné stopy za kostelem stranou k zámku.

V letech 1639 až do 1657 duchovní správu v Rabšteině vedli cisterciáci z kláštera Plaského, karmelitáni z Chýše a faráři z Nahořečic a Libyně. Od roku 1657 byl tu duchovním správcem P. Emilian Kober, benediktin Kláštera Emauského v Praze, jenž tu zemřel r. 1672.

Hrabě Šebestián Pötting, koupiv roku 1665 panství Rabšteinské, slíbil Servitům, že založí tu pro ně konvent pro 8 řeholníků. Karmelitáni, dověděvše se o tom, zasazovali se sice o to, aby oni opět do Rabšteina byli uvedeni, jelikož tam klášter jejich stával, ale marně. Konsistoř r. 1666 dne 5. dubna vynesla rozsudek v jejich neprospěch a Servitům přisouzeno právo vystavěti v Rabšteině klášter. Karmelitáni odvolali se k sv. Stolici, odkudž ke konci měsíce září přišlo rozhodnutí, jímž se Servitům zapovídá klášter stavěti, dokud neprokáží, že karmelitáni tam nikdy konventu neměli. Posléze vsak přece jim povolení dáno, v Rabšteině se usaditi. Roku 1671 dne 1. července přišli tudíž do Rabšteina dva kněží a jeden frater. Zprvu sloužili mši svatou vy vystavěné tehdáž kapli loretánské. Roku 1672 položen byl základní kámen kostela i kláštera poblíž farního kostela i zámku.

Po smrti Emiliana Kobera hrabě Pötting odevzdal faru i s důchody jejími klášteru servitskému; servité vedli tudíž duchovní správu až do roku 1752, kdy tehdejší majitel hrabě Maximilian Lažanský praesentoval za faráže zase kněze světského, Antonína Franka, po němž r. 1778 následoval František Zorn, saekularizovaný jezuita, jenž pak r. 1793 stal se děkanem v Manětíně.

Servité v letech 1766 - 67 na místě starého svého klášterního kostela, jejž zbořili, vystaběli kostel nový ze jmění provincie řádové. Kostsel byl posvěcen r. 1667 od Plasského opata Fortunáta Hartmanna v den Sedmobolestné P. Marie (třetí neděli v září). Slavnosti té zúčastnolo se také 60 mužů tehdáž v Manětíně ležící setniny pluku Hildbourgausenského; měli s sebou hudbu a hlavní části bohoslužebných výkonů ozvacovali salvou, kterou následovala vždy střelba z moždířů. Věž dostavěna teprve r. 1769.

Roku 1787 dne 12. července klášter servitů byl zrušen; Tenkráte žilo v něm 9 kněří a 3 bratří laikové; Po zrušení kláštera byl přičiněním faráře Zorna klášterní kostel učiněn farním a dosavadní kostel sv. Matouše apoštola, jenž byl již chatrný (zvláště věž a střeha), byl r. 177á zrušen a potom r. 1792 zbořen; poslední zbytky jeho odstraněny byly r. 1806. Ve zrušeném klášteře byly umístny fara a škola.

 

Kostel Sedmibolestné Panny Marie jest pěkná stavba byrokní na skalnatem vrchu nad městečkem položená mezi zámkem a zbytky starého hradu.

Presbytář, k jihu obrácený, jest jen o něco málo užší, nežli loď. Vnitřek sklenutí jest klenbou plackovou spočívající na pásech, jež vybíhají z přístěných pilířů. Loď má dvě klenbové pole.

Věž pojata jest do vnitřní osnovy stavby; v dolejších prostorách jejích do kostela otevřených upravena pavlánovitá kruchta, po jejic stranách jsou oratoře.

 

Text z knihy Posvátná místa království Českého od Antonína Podlahy.